the imaginary self

Každý den nasazujeme masku takzvaného imaginary self, abychom se vtělili do rolí, ve kterých nás okolní svět touží vidět. Dlouhodobá autokamufláž se stává extrémně frustrující. Vlastní já ustupuje tomu "lepšímu" a z vnitřního světa zůstávají jen žalostné zbytky. Svět mě často tlačí někam, kam vůbec směřovat nechci, až někdy sama sebe nepoznávám a ptám se: "Kdo vlastně jsem?". Ale vždycky je tu něco, co mě dokáže vytrhnout z fiktivní reality a inspirovat v tom, být znovu sama sebou. Třeba krásnej podzimní den, spousta spadanýho listí a samozřejmě mrkev, jablka a salát, který už se nemůžou dočkat, až z nich něco uvařím.

 

jak se někde objeví farmářský trhy, jsem fakt marná

 Poslední dobou můj hrozně oblíbenej song, přitom na první poslech (v Rakousku!) jsem ho odsoudila jako největší slaďák. Jinak slibuju, že příští příspěvek už bude mnohem víc kůl a ne takhle šíleně sentimentální...