being lazy

Nedávno jsem se ptala Terky z Hardcorevesmír na superrychlý návod na úspěšný blog.
 "Hlavně nepiš žádný dlouhý texty, to nikoho nezajímá."
Aha! to bude asi první problém mojí startující blogerské kariéry. Jde o to, že vlastně nic jiného, kromě psaní, dost dobře neumím. Navíc jsem zoufale schizofrenní člověk. Baví mě všechno a vlastně nic. Dalo by se říct, že se zajímám naráz o módu, design, architekturu, domácí práce, divadlo, situaci seniorů v Čechách, gastronomii, filmy, výtvarné umění, grafiku, jazyky, cestování, hudbu, knihy i pěstování zeleniny. Problém je v tom, že na nic z výše jmenovaného si nedokážu udělat tolik času, aby výsledek mojí práce nějak vypadal, a taky se nikdy neumím dostatečně zkoncentrovat na jedinou činnost.
Teď mám zánět ledvin, takže ani kdybych sebevíc chtěla, žádný skotačení po venku, chození do školy a do práce mě prostě nečeká. Navzdory nepříjemným pocitům, že zatímco ležím doma, se okolní svět hroutí a na FSV mě vyškrtávají ze seznamu studentů, mám vlastně tak trochu radost. Konečně se možná blíž seznámim s věcma jako je gauč, televizní seriály, časopisy, rohlíky se sýrem (který namaže někdo jinej) a otroci. A snad si najdu i čas na nějakou smysluplnější činnost.
Proč o tomhle všem vlastně píšu? Prostě chci jenom oznámit, že z tohoto blogu se nikdy nestane čistě fešn/food/styl "blogísek" a budu sem i nadále psát, protože mě to baví a psaním jako jediným jsem si jistá. I když, na pečení a vyrábění pohlednic zas takovej lempl taky nejsem...

Můj poslední kreativní večer. Cupcakes podle Jarmily z Let's do something sweet.

Docela se povedly, i když cvičit to ještě chce.

A vánoční postcards.

Tak veselé Vánoce teda.
Na co jste dobří vy?