sobota 30. listopadu 2013

Must see: Adéle



 

Viděla jsem jeden z nejodvážnějších filmů mýho života, francouzské drama se Zlatou palmičkou z Cannes od režiséra Abdelatifa Kechiche. Na lístky na Život Adéle, který už vlastně byly dávno vyprodaný, jsme si vystály kilometrovou frontu (tisíc lidí před i za námi) a Elíza byla ráda, že z těch židlí v poslední řadě vůbec viděla na titulky. Všichni prostě byli hrozně žhaví prohlídnout si sex dvou holek na plátně. Po pravdě řečeno, nejenom při sexuálních scénám jsem se divila, kolik úsilí hlavní herečky (nejúžasnější Léa Seydoux a Adele Exarchopoulos) celé natáčení asi muselo stát. Mimochodem, věděli jste, že Adéle byla hrozná žroutka?
Celkově měl letošní Festival francouzského filmu extrémní divácký úspěch. K plnýmu sálu si mohl poblahopřát i Večer krátkých filmů a bylo proč! Možná se to nezdá, ale krátkometrážní kousky mají hodně co nabídnout. Zkoukněte třeba French Kiss, Argile (Hlína), 37° 4 S nebo Skin.
Nejlepší francouzskou bagetu pečou v Petite France. Prodává třeba Sklizeno ve Vodičkový.





úterý 19. listopadu 2013

Markův salát z Rocky Mountains

"Byl tak úžasný, že už v životě nechci jíst nic jiného."

Marek už projezdil půlku světa, od Španělska, přes Německo až po Ekvádor. Tam mimochodem dostal zvláštní dřevěný autobus naložený ovocem. Jak ale sám řekl, do jeho moderního interiéru se takováhle věc ani trošku nehodí, takže teď dárek od jeho jihoamerické rodiny zdobí keř u vrátek do zahrady...
Teď už ale ke slibovanému a lahodnému salátu. Jeho nespornou výhodou je rozhodně to, že je celý zelený (dobře, přehlédla jsem parmazán, i tak je ale nanejvýš žluto-zelený). Nikdo z vás, kteří trpí strachem z jídla hnědé/modré či jiné podivné barvy, tedy nemusí mít strach o své zdraví ani život. Prosím nesmějte se, opravdu jsem četla o lidech, kteří odmítali jíst jídlo určitého odstínu nebo pokrm, kde se dva druhy potravin navzájem dotýkaly. Markův salát je naproti tomu zcela bezpečný, absolutně delikátní a kdokoliv, komu ho předložíte se do vás okamžitě zamiluje. Tady je recept:

Potřebujete
  • 1/3 šálku nakrájené bílé cibule
  • 3 lžíce jablečného octa
  • 2 lžíce dijonské hořčice
  • 1/2 kávové lžičky soli, stejné množství cukru
  • 1/4 kávové lžičky čerstvě mletého pepře
  • 3/4 šálku extra panenského olivového oleje
  • 2 hlavičky římského salátu
  • 1 velké avokádo, oloupané, zbavené jádra a nakrájené na kousky velikosti sousta
  • 1 balení nakládaných artyčoků (lze zakoupit např. v Mark's and Spencer)
  • bohatě strouhaného parmazánu
  • na ozdobu kousky opražené slaninky
Postup
 Nejprve si připravíme zálivku: v mixéru nebo kuchyňském robotu mixujeme cibuli s jablečným octem, až vznikne hladké pyré. Směs přendáme do středně velké mísy, vmícháme hořčici, sůl, pepř a cukr. Postupně a za stálého šlehání metličkou přilíváme olivový olej. Šleháme do husté konzistence a odložíme stranou.
Ve velké míse promícháme salát natrhaný na kousky, artyčoky nakrájené na velikost sousta, avokádo a parmazán. Přelijeme takovým množstvím dresinku, aby byla veškerá zelenina pokrytá. Podáváme okamžitě, aby avokádo nezhnědlo. Slaninu doporučuji servírovat ve zvláštní mističce, aby si každý host mohl ozdobit svůj vlastní salát podle chuti. Pak už jen sklízíme potlesk, obdivné pohledy a poplácání po rameni.


neděle 10. listopadu 2013

Co s načatou nedělí?


Markův delikátní salát z Rocky Mountains


Už Niccoló Machiavelli se zhlédl v rozhazovačných hodech, při kterých se nádobí nemylo, nýbrž vyhazovalo oknem. A mně tahle myšlenka vnukla nápad, jak chci trávit zbytek života.
V předchozí větě se samozřejmě objevila dost silná nadsázka, mám totiž porcelán velmi ráda. Pravdou ale je, že se mi podařilo získat zbrusu novou motivaci ke studiu. Dřív jsem v něm neviděla takový význam. Myslela jsem si totiž, že práce je zbytečný luxus a peníze kazí charakter. Teď se mi ovšem zdá príma chodit celý týden do práce, aby si pak člověk v neděli mohl užít zhýralý opulentní brunch ve společnosti vybraných stolovníků. Proto budu od nynějška pilně studovat, to slibuji, abych si v budoucnu mohla každý víkend dopřávat salát s artyčoky a šumivé víno. Navíc, jak vyplynulo z posledních několika týdnů, škola a práce jsou nejlepším lékem na deprese, které se o mě pokouší od doby, kdy jsem dovršila 18. rok a mám hrozný pocit, že už nejsem nejmladší!
 


 



Další motivace k učení je zjištění, že chytří lidé umí vařit a jsou vůbec k sežrání! Jako třeba Marek, jehož slovní zásoba zahrnuje asi milion cizích slov (např. dekantér) a vychytaných frází ("odebrat se do svých komnat").
Recept na bezkonkurenční salát z Rocky Mountains od Marka v příštím příspěvku!