Estragon: Rozkošné místečko. Roztomilá podívaná. Pojďme odtud.
Vladimír: Nemůžem.
Estragon: Proč?
Vladimír: Čekáme na Godota.
Estragon: Máš pravdu. A je určitě tady?
Vladimír: Co?
Estragon: Kde máme čekat.
Vladimír: Řekl před stromem. Vidíš tady jiné?
Estragon: Co je to?
Vladimír: Vrba, myslím.
Estragon: Kde má listy?
...
Vladimír: K... (Vzpamatuje se) Chceš mně namluvit, že jsme se mýlili v místě?
Estragon: Měl by tu být.
Vladimír: Neřekl určitě, že přijde.
Estragon: A když nepřijde?
Vladimír: Přijdeme zítra my.
Estragon: A potom pozítří.
Vladimír: Snad.
Tak trochu se cítím, jako bych čekala na Godota. Nebo jako by mě někdo
nacpal do odšťavňovače. Teda - ve skutečnosti jen netrpělivě a v
hrozných bolestech vyhlížím výsledky přijímaček, ale řekla bych, že v
tom není příliš rozdíl. Zajímalo by mě, jestli celoroční četba časopisu
Respekt pomohla k tomu, abych si mohla udělat odpovídající novinářské
vzdělání. A taky čím se co nejlíp uklidnit, aby se mi permanentně
nechtělo zvracet. Mohla bych zkusit vážnou hudbu. Nebo drogy.
Žádné komentáře:
Okomentovat