František je vlastně docela hezký jméno, možná se tak bude jmenovat můj třetí syn (první dva budou Viktor a Albert). Což je teda ode mě dost nelogický nápad, vzhledem k tomu, že ještě před měsícem jsem děti nesnášela... Ale písmenko F je krásné hlavně proto, že tvoří název mojí oblíbený země. Můžete hádat, která to je.
Francie je prostě moje země zaslíbená, i přesto, že Frantíci kouřej jak fabriky, tvářej se, jakože neuměj anglicky, jsou chladný a vykrmujou kačeny, aby si pak k večeři mohli dát tučňoučký foie gras. Mě to ale ani trochu nevadí! Spíš se divim, že už jsem tam dávno neemigrovala. Nejde dost dobře konkretizovat, co mě vlastně ke galskému kohoutovi táhne. Nejspíš to bude ta všudypřítomná elegance, noblesa a vznešenost, která je cítit na každým kroku. A kromě toho taky tohle:
- hodinu a půl dlouhá pauza na oběd. To je čas, za kterej se asi tak zhruba stihnu pohodlně najíst. Ostatní spolustolovníci jsou většinou už hodně nervozní, zatímco já chroustám poslední listy salátu.
- to, že všichni jakoby mimochodem vypadají úplně skvěle, zatímco se prochází po krásných prostranstvích, posedávají v kavárnách nebo na břehu řeky, popíjí víno a jedí sýry a křupavý bagety
- to mě vede k dalšímu bodu - nesrovnatelně lepší úroveň gastronomie a vztah k ní!
- umění, umění, umění - obrazy, sochy, baráky - uááá!
- žádnej spěch, stres, ale požitkářství a smysl pro krásu - no a pro co jinýho taky žít, že ?
Žádné komentáře:
Okomentovat