Quellen des Lebens

Že budu psát recenzi na něco, co jsem zhlídla teprve před dvěma dnama, by ode mě asi nikdo nečekal. Rychlost totiž není zrovna moje nejsilnější vlastnost, na srazy chodím zásadně o 15 minut později a divím se, že mi to lidi ještě trpí.
Nicméně, než bych zapomněla ty silné emocionální zížitky a povznášející dojmy, to radši napíšu pár řádek okamžitě.

Jako první zařazuju do své nové kinorubriky snímek s názvem Quellen des Lebens německého režiséra Oskara Roehlera. Mělo by se jednat o režisérovu autobiografii. No, jestli je to vážně pravda, tak se divím, že místo filmáče neleží někde v blázinci.
Tenhle film totiž zahrnuje snad nejbizarnější události, jaké můžou člověka v životě potkat. Představte si toto: Matka se o vás nestará, od otce mnoho lásky taky čekat nemůžete. K jídlu dostáváte celé dny jenom mlíko se škraloupem, nikdo se s váma nebaví a každou noc slýcháte z vedlejšího pokoje, jak si to táta rozdává s nějakou prostitutkou. V tomhle stylu ovšem pokračuje film celých 174 minut, takže se v něm stihne objevit podivný děda I. vracející se z války, babička I., která má poměr s manželovou sestrou, šílená babička II., která je vlastně docela milá, protože vám dovolí dát si čtyři talíře hranolek a nechat vás u sebe bydlet do té doby, než se děda II. rozhodne, že výstřelky nevyřáděného puberťáka už dále trpět nebude.
Nemluvě o první lásce, která nosí brýle a jejím otci umírajícím na rakovinu plic. Ať vás napadne sebeneuvěřitelnější příhoda, tady ji určitě objevíte.
Asi takhle: tenhle tříhodinový film by mohl být dobrý, kdyby ho autor rozsekal nejméně na pět kratších.
Neříkám, že mě nudil, vlastně mě každý moment dokázal naplnit zvědavostí, co přijde dál. Úměrně s prodlužující dobou strávenou ve velkém kinosále hotelu Termál se ovšem snižovala moje pozornost a naopak se zvyšovalo množství myšlenek na jídlo/procházku/jakoukoliv jinou činnost.
Takže názory na Prameny života jsou u mě celkem rozporuplné. Z pěti hvězdiček by nejspíš obdržel pěkný průměr, tedy za tři. Vysoký potenciál jednotlivých příhod prostě kazila šíleně (!) dlouhá stopáž, která z nich dělala nestravitelnou splácaninu. Výrazně kladně hodnotím stylizaci filmu, kostýmy, hudbu i výběr herců. Na stoprocentní filmový zážitek to zatím nestačí.
A co vy, už jste ho viděli? Kolik hvězdiček dáváte?