dream jukebox

Koukat na seriály, New York, uhlazený elegáni, vstupenky do kina zdarma, nemuset nic, vrátit se do 6. třídy a dělat si srandu z učitelů, 20 °C slunečno celý rok, mít humor jako na základní škole, vypadat jako holka z Uni Jazzu (ne doopravdy), žít ve svý oblíbený knížce nebo filmu.

Jediná šance, jak přežít v džungli velkoměsta je stát se automatem na sny. Hrozně jsem neměla ráda svoje několikaleté pesimistické dream-free období. Doufám, že můžu říct: "Je konečně pryč!" a vysypat z rukávu kopec nových a co nejvíc neuvěřitelných drýms. Roberto Benigni v Kafi a cigárech říká: "Piju kafe před spaním, to aby se mi sny zdaly rychleji."
Třeba by to bylo úplně o ničem, jenomže nesnít nemá cenu.

foto: Danielle
svetr: A cup of style výprodej, krajkový top: Terez/hm, taška: Danielle

Watching series, New York, classy men, movie tickets for free, not being obliged, back to 6th grade making fun out of teachers, 20 °C sunny weather whole year, same jokes I made during my grammar school attendance, looking like that girl I met in Uni Jazz (not really) and living in my favourite book or film.

The only way, how to survive in the big city jungle, is becoming a tiny dream jukebox. I thoroughly disliked my recent dream-free period. Now I can finally say: "It's gone!" presenting a handful of brand new and absolutely astounding dreams. As Roberto Benigni says in Coffee and Cigarettes: "I drink coffee before sleeping, so I can dream fast. Dream after dream after dream after dream..."
Perhaps, it would suck, but not dreming is like not living.