středa 3. července 2013

Quellen des Lebens

Že budu psát recenzi na něco, co jsem zhlídla teprve před dvěma dnama, by ode mě asi nikdo nečekal. Rychlost totiž není zrovna moje nejsilnější vlastnost, na srazy chodím zásadně o 15 minut později a divím se, že mi to lidi ještě trpí.
Nicméně, než bych zapomněla ty silné emocionální zížitky a povznášející dojmy, to radši napíšu pár řádek okamžitě.


Jako první zařazuju do své nové kinorubriky snímek s názvem Quellen des Lebens německého režiséra Oskara Roehlera. Mělo by se jednat o režisérovu autobiografii. No, jestli je to vážně pravda, tak se divím, že místo filmáče neleží někde v blázinci.
Tenhle film totiž zahrnuje snad nejbizarnější události, jaké můžou člověka v životě potkat. Představte si toto: Matka se o vás nestará, od otce mnoho lásky taky čekat nemůžete. K jídlu dostáváte celé dny jenom mlíko se škraloupem, nikdo se s váma nebaví a každou noc slýcháte z vedlejšího pokoje, jak si to táta rozdává s nějakou prostitutkou. V tomhle stylu ovšem pokračuje film celých 174 minut, takže se v něm stihne objevit podivný děda I. vracející se z války, babička I., která má poměr s manželovou sestrou, šílená babička II., která je vlastně docela milá, protože vám dovolí dát si čtyři talíře hranolek a nechat vás u sebe bydlet do té doby, než se děda II. rozhodne, že výstřelky nevyřáděného puberťáka už dále trpět nebude.
Nemluvě o první lásce, která nosí brýle a jejím otci umírajícím na rakovinu plic. Ať vás napadne sebeneuvěřitelnější příhoda, tady ji určitě objevíte.
Asi takhle: tenhle tříhodinový film by mohl být dobrý, kdyby ho autor rozsekal nejméně na pět kratších.
Neříkám, že mě nudil, vlastně mě každý moment dokázal naplnit zvědavostí, co přijde dál. Úměrně s prodlužující dobou strávenou ve velkém kinosále hotelu Termál se ovšem snižovala moje pozornost a naopak se zvyšovalo množství myšlenek na jídlo/procházku/jakoukoliv jinou činnost.
Takže názory na Prameny života jsou u mě celkem rozporuplné. Z pěti hvězdiček by nejspíš obdržel pěkný průměr, tedy za tři. Vysoký potenciál jednotlivých příhod prostě kazila šíleně (!) dlouhá stopáž, která z nich dělala nestravitelnou splácaninu. Výrazně kladně hodnotím stylizaci filmu, kostýmy, hudbu i výběr herců. Na stoprocentní filmový zážitek to zatím nestačí.
A co vy, už jste ho viděli? Kolik hvězdiček dáváte?

úterý 2. července 2013

feel so high


Pokud jste právě někde jinde než ve Varech - velká chyba. Audrey Tautou sice nepřijela a John Travolta už vůbec není takovej svůdník jako v Pomádě, ale podle mýho názoru nemůže být nic lepšího než strávit několik dní kulturně laděným lenošením. Aspoň pro mě totiž Vary nebyly jenom filmy (popravdě třikrát denně sedět dvě nebo tři hoďky v kině není zas až taková nádhera), ale taky milion jiných zážitků, jako třeba drink s Jiřím Bartoškou (to se mi asi jenom zdálo, ale kdo ví, jak to bude příště..), spaní na příšerně tvrdý podlaze s Adamovou mikinou pod hlavou, můj první burger po pěti letech - už cítím to píchání u srdce -, projížďka na kolech k grandhotelu Pupp, kde doufám, jednou budu ubytovaná, intelektuální pokecy o všem možným od smyslu života až po smysl výrobků od Applu atd. atd. ... a v neposlední řadě skvělý lidi, bez kterých by teda ani festival v KV nedostal pět hvězdiček!



Nekonečný čekání na film, kterej byl nakonec tak trochy utrpení

Recenze filmů očekávejte v rozmezí 1-45 dnů ;)

pátek 14. června 2013

Čekání na Godota



Estragon: Rozkošné místečko. Roztomilá podívaná. Pojďme odtud.

Vladimír: Nemůžem.

Estragon: Proč?

Vladimír: Čekáme na Godota.

Estragon: Máš pravdu. A je určitě tady?

Vladimír: Co?

Estragon: Kde máme čekat.

Vladimír: Řekl před stromem. Vidíš tady jiné?

Estragon: Co je to?

Vladimír: Vrba, myslím.

Estragon: Kde má listy?
...

Vladimír: K... (Vzpamatuje se) Chceš mně namluvit, že jsme se mýlili v místě?

Estragon: Měl by tu být.

Vladimír: Neřekl určitě, že přijde.
Estragon: A když nepřijde?
Vladimír: Přijdeme zítra my.

Estragon: A potom pozítří.

Vladimír: Snad.

Tak trochu se cítím, jako bych čekala na Godota. Nebo jako by mě někdo nacpal do odšťavňovače. Teda - ve skutečnosti jen netrpělivě a v hrozných bolestech vyhlížím výsledky přijímaček, ale řekla bych, že v tom není příliš rozdíl. Zajímalo by mě, jestli celoroční četba časopisu Respekt pomohla k tomu, abych si mohla udělat odpovídající novinářské vzdělání. A taky čím se co nejlíp uklidnit, aby se mi permanentně nechtělo zvracet. Mohla bych zkusit vážnou hudbu. Nebo drogy.




čtvrtek 6. června 2013

Prázdniny (136 800 minut)

Prázdniny mi začínají  přesně za 13 dní a právě jsem spočítala, že budou trvat neuvěřitelných 136 800 minut! Nevím přesně, kolik je to času, ale jsem si stoprocentně jistá, že za tu dobu stihnu všechno, co jsem přes školní rok kvůli učení a práci odkládala. A hlavně už opravdu nechci slyšet o žádné brigádě, spíš jsem si představovala trávit celé dny ve stínu palem (dobře, i takový stín ostružinového keře může stát za uvážení), popíjet koktejly, rozvláčně konverzovat s ostatními ležícími a čas od času sepsat pár stránek o tom, co mě zrovna napadne. Plus budu muset pohlídat, aby se mi nespálila záda.



Kromě toho plánuju o prázdninach nějakou z následujících věcí :
  • uvařit alespoň 5 receptů od Martina Škody (sotva plnoletý týpek, co sjezdil půl Evropy, vaří skvěle a úplně jakoby nic). Letos vydal dokonce vlastní kuchařku!- checkněte jeho website http://www.martinskoda.com/
  • začít se učit francouzsky, abych jednou mohla jet do Francie a stravovat se od rána do večera výhradně půlkou avokáda naplňenou směsí krevet a rajčatové majonézy
  • s Terkou a s Adamem poprvé v životě navštívit Karlovarský filmový festival
  • přečíst dvacet tisíc knih, z toho ani jednu týkající se ekonomie, politologie nebo období staršího více jak sto let zpátky
  • navštívit co nejvíc zajímavých míst (vila Tugendhat etc.), dobrých kaváren a pokleslých zábav
  • zkusit nějakou random věc, kterou jsem nikdy nedělala - a že takových záležitostí není málo!
... a prostě si jenom užívat nicnedělání a civět na svoje skvělý kamarády, kteří mě maximálně inspirují k tomu co dělám!

úterý 4. června 2013

Brand new clothing

Foto: Artykel
Aha, koukám, že už máme červen a od přidání mého posledního příspěvku uběhlo přesně 45 dní. Žádná pořádná bloggerka ze mě asi nebude, nadruhou stranu nechci propadat depresi. Einstein měl z matematiky taky za čtyři a kam to pozdějc dotáhl..
Dnes vám chci ukázat novou značku oblečení, kterou jsem před nedávnem objevila. Přesněji řečeno spíš ona objevila mě (přes mojí parťačku Jarmilu, která má kontakty snad všude) a vybrala nás s dalšíma přibližně deseti lidma na nafocení letní kolekce. Tohle kvalitní a originální oblečení  pod značkou Dear Friends navrhuje Mišo Cetera (mimochodem moc fajn týpek, jehož bratranec Lukáš to celé fotil a navíc je taky dost prima). Vůbec nejlepší bylo, že jsme si mohly nechat věci, který na nás kluci fotili, a k tomu jsme potkali spoustu parádních a milých lidí (nebudem zastírat, že Radim nám nedal spát!), což se v dnešním světě plném nenávisti a násilí dost hodí.
Mrkněte na fotky z jediné slunečné chvilky za poslední dobu a veselé novinky do vašeho šatníku objednávejte na stránkách Dear Friends Clothing. Budete mít jejich oblečení tak rádi, že si ho nebudete chtít sundat ani na vyprání. (Mohla bych dělat reklamní slogany!)


Jarmi, foto by Artykel


Foto: Artykel

Foto: Artykel

No more fun bez Radima!

sobota 20. dubna 2013

Roller Skate Disko a první jarní den!


Konečně počasí stojí za to, abychom vytáhli paty z domu, takže já a moje ženy (Terka, Jarmila, Lucie) vyrážíme na jednu z nejlepších párty posledních měsíců! Těmhle děvčatům patří můj like, protože jsou nejenom hezká, ale taky chytrá a styl jim není cizí. Vědí, že momentálně to docela frčí právě v Meetfactory, hlavně co se týká Poxxoxo Roller Skate Disca!
Ne že bych se snad vychloubala, ale v bruslení teda nejsem vůbec špatná! Roky praxe na modřanské stezce jsou prostě znát a jak řekla Lucka, mám prej "bruslařskej swag", což je určitě pravda, jen jsem původně nevěděla, co tím vlastně myslí. Nejspíš ještě nechytám ten správnej hipster slang. Těžko říct, jestli se se mnou moji fellaz nerozejdou, až tohle zjistí.
Každopádně mi to nezabránilo, rozkroužit to pořádně dokola celého Meetfactory. Do rytmu hrály holky z Poxxoxo DJs (fakt dobře a retro), uprostřed předváděl prvotřídní taneční triky týpek na blikajících trekových bruslích a moje kamarádka Jarmila se ladnou jízdou kolem něj snažila upoutat pozornost.
Čas od času jsme zastavily na baru pro nějaký drink a když už se zběsilá jízda mezi sloupama zdála příliš vyčerpávající, hodily jsme chill a intelektuální pokec na sedačkách. Samozřejmě nesmíte vynechat tanec uprostřed parketu, jenom si dejte pozor, aby vás někdo nepřejel. A před odchodem zkontrolovat nejlíp oblečený párty people, ať vám to příště sluší ještě více, kamarádi!



sobota 6. dubna 2013

Ospalá a ve stresu

Je to u mě běžný, jsem pořád ve stresu. A dneska jsem k tomu navíc ospalá, protože nervozita krade spánek. Celou noc jsem se jenom převalovala v posteli. Asi můžu být ráda, že jsem naspala dohromady dvě hodiny. A všechno je to jenom kvůli tomu, že se mi zdálo o rozzuřeném mlaskavém hamburgeru, který mě chtěl sežrat nebo aspoň utopit v rybníčku z kečupu a majonézy.
Pro ty z vás, co si o mě ještě nemyslí, že jsem fakt hodně divná nebo z jakýhokoli důvodu čtou dál, mám malou antistresovou písničku od Franze Ferdinanda. Hudba prostě dokáže vždycky hodit do pohody, i když za rohem číhá hambáč velkej jako moje hlava.