neděle 2. března 2014

dream jukebox

Koukat na seriály, New York, uhlazený elegáni, vstupenky do kina zdarma, nemuset nic, vrátit se do 6. třídy a dělat si srandu z učitelů, 20 °C slunečno celý rok, mít humor jako na základní škole, vypadat jako holka z Uni Jazzu (ne doopravdy), žít ve svý oblíbený knížce nebo filmu.

Jediná šance, jak přežít v džungli velkoměsta je stát se automatem na sny. Hrozně jsem neměla ráda svoje několikaleté pesimistické dream-free období. Doufám, že můžu říct: "Je konečně pryč!" a vysypat z rukávu kopec nových a co nejvíc neuvěřitelných drýms. Roberto Benigni v Kafi a cigárech říká: "Piju kafe před spaním, to aby se mi sny zdaly rychleji."
Třeba by to bylo úplně o ničem, jenomže nesnít nemá cenu.

foto: Danielle
svetr: A cup of style výprodej, krajkový top: Terez/hm, taška: Danielle

Watching series, New York, classy men, movie tickets for free, not being obliged, back to 6th grade making fun out of teachers, 20 °C sunny weather whole year, same jokes I made during my grammar school attendance, looking like that girl I met in Uni Jazz (not really) and living in my favourite book or film.

The only way, how to survive in the big city jungle, is becoming a tiny dream jukebox. I thoroughly disliked my recent dream-free period. Now I can finally say: "It's gone!" presenting a handful of brand new and absolutely astounding dreams. As Roberto Benigni says in Coffee and Cigarettes: "I drink coffee before sleeping, so I can dream fast. Dream after dream after dream after dream..."
Perhaps, it would suck, but not dreming is like not living.

neděle 23. února 2014

Friends and stuff

O Dear Friends jsem už jednou psala, ale klidně to udělám i podruhý. Jejich plátěnku nosím v kuse už tři čtvrtě roku, a to mnohem častěji než jakékoliv jiné (drahé) kabelky. Po tom, co jsem s ní zcestovala kousek světa a navštívila rozličné akce, vypadá už celkem dost "trashy", takže se asi brzy budu muset poohlídnout po nové.  Tip na pěknou a jednoduchou tašku, která unese všechny moje krabičky se svačinkami, Harryho Pottera 6 a třeba i notebook, rozhodně uvítám.








foto: Jirka - zaslouží si ty credits, po kterých tak toužil, protože je alespoň třicetkrát lepší fotograf než moje sestra.

neděle 16. února 2014

TOP 5

Už jste si někdy zkoušeli sestavit svůj soukromý seznam nazvaný jednoduše TOP 5? Top pět věcí vašeho života - nejlepší knihy, jaké jste četli, nejzajímavější lidé, které jste potkali, pět nejoblíbenějších míst na světě nebo jídel, co máte rádi. Robert z knihy Všechny moje lásky od Nicka Hornbyho si svoje seznamy dělá. Právě si sepsal pět nejbolestnějších rozchodů.
Robert je nejspíš trochu sadista. O rozchodech teď řeč určitě nebude. Pro začátek postačí, když si uděláme takový seznam oblíbených filmů. Kdybych si musela vybrat, řekla bych, že nejradši mám:

1. Pulp Fiction: Historky z podsvětí, Quentin Tarantino, 1994
Od chvíle, kdy jsem PF viděla poprvé (bylo mi asi tak 16 let), jsem si naprosto jistá, že každý další film od kohokoliv, už bude jenom jeho slabý odvar. Jestli se o nějakým filmu dá říct, že se stal kultem, tak právě o Pulp Fiction. Musí být totiž sakra umění, vytvořit něco, na co se dá koukat (a to dokonce víckrát!), ačkoliv chvílemi nevíte, oč ve filmu vlastně kráčí, a většinu času posloucháte debaty o tom, do čeho se v Holandsku namáčí hranolky a jak moc závažným problémem je masáž nohou. Právě tyhle kecy tvoří atmosféru, kterou žádná jiná movie prostě nemá. Jo a lepší soundtrack uslyšíte snad jenom v Jackie Brown.

2. Leon, Luc Besson, 1994
Leon se typově trochu podobá Pulp Fiction. Mafiáni, podsvětí, krev a střílečky, a taky jedna mladá dívka s černým mikádem. Díky výraznější dějové linií by ale Leon jako jediný mohl Tarantinův filmařský velekousek z vrcholu mého žebříčku sesadit. Dojemné.


3. Absolvent, Mike Nichols, 1967
Důkaz, že za starých časů věděli, jak udělat dobrou komedii. Vybrala jsem Absolventa částečně proto, že nemá nic společného s tím, co se nám dnes americký filmový průmysl snaží podsunout pod pojmem romantická komedie (fuj!) a částečně proto, že se projevila moje extrémní slabost pro hudbu Simona a Garfunkela. Možná jste netušili, že skladba Mrs. Robinson vznikla exkluzivně pro tento film? Já v Absolventovi našla ideální podívanou pro lehce depresivní chvíle. Dustin Hoffman v roli sexuálního nekňuby nenachází konkurenci.

4. Kafe a cigára, Jim Jarmusch, 2003
Nad kostkovanými stolky se schází podivné páry, aby si ukrátili čas nezávazným hovorem. S vypitým kafem a vykouřenými cigaretami jakoby mimochodem odkrývají příběhy a témata, které se na první pohled nedají postřehnout. Kromě skvělých herců (Alfred Molina, Cate Blanchett, Steve Buscemi) obsadil Jarmusch spousta těch, kteří vlastně ani herci nejsou (Iggy Pop, Jack a Meg White z The White Stripes). Výsledkem je povedená série povídek o závislácích na kafi a cigaretách, která mě pobaví úplně kdykoliv. I když přiznejme si, na závislosti je potřeba dát si pěkně bacha!


5. Evropa, Lars von Trier, 1991
Novodobá Trierova tvorba (včetně Nymfomanky) mě zatím úspěšně míjí. Ne tak jeho Evropa z roku 91. Ocitáme se v poválečném Německu, jehož obyvatelé se všemožnými způsoby snaží vyrovnat s vlastním pokořením. Vlak nás unáší kamsi do neznáma a nám nezbývá než sledovat ubíhající železniční trať a  nechat se vláčet řetězem šílených událostí. Trierovi se v Evropě podařilo docílit vygradované psychologické atmosféry, a to díky absurdním situacím, černobílé kameře s občasnými záblesky barvy ve zvlášť vypjatých momentech a tajemnému vypravěči. Pocta severské kinematografii.

bonus: Spousta skvělých filmů se do tohoto žebříčku nedostala a měla by. Můj bývalý spolužák z gymplu S. mi jednou při hodině angličtiny doporučil kanadskou komedii Hank a Mike. ČSFD sice hodnotí slabými 66 procenty, ale na to se můžeme pro tentokrát klidně vykašlat. Kdo by nechtěl páteční večer strávit s dvěma týpky, kteří se živí jako velikonoční králíčci a po celou dobu chodí oblečeni v chlupatých růžových kostýmech, a to i po tom, co o práci přijdou? Tendenční teda rozhodně nejsou. Stojí za vidění.

pondělí 3. února 2014

fluffy winter

Chlupatý svetřík je jako stvořený pro plesovou sezonu. Pokukovala jsem po tomto ovčím kožíšku v Háemku už docela dlouho. Jenomže, jak se o mně nejspíš ví, jsem k podobným textilním řetězcům docela skeptická. Za prvé se mi zdá, že jejich oblečení nic nevydrží a za tři měsíce si z něj můžete udělat hadr na podlahu, za druhé mi většinou ani nesedí. Navíc všechna ta dětská otrocká práce, mizerná mzda a ekologická zátěž...!
Ale asi nejsem tak moc zásadová, protože na úterní maturitní ples mojí sestry R. jsem si už zvesela vykračovala právě v tom háemkovém kožichu podezřelého původu. Je vážně příjemný na dotyk.




šaty - Topshop, kabelka - Urban Outfitters

středa 29. ledna 2014

Losos a krevety

 Nenapadá mě nic skvělejšího, než když chlap umí vařit. Můj kamarád Klety to určitě dobře ví a všechny nás ochotně zve na výborné večeře u sebe doma. I jeho nová přítelkyně prý podlehla salátu z červené řepy, kozího sýru a vlašských ořechů, což mi teď, když jsem ochutnala několik vzorků jeho božského umění, dává perfektní smysl. Sama jsem cítila náhlou potřebu se za něj provdat.

Podívejte se, co dobrého se podávalo a třeba si taky připravíte podobnou hostinu. (Recept na konci)


Jíst tataráček z lososa je to samý, jako se poprvé zamilovat, udělat zkoušku z matematiky nebo se dozvědět, že vás čeká třítýdenní dovolená na Bora-Bora.



Pikantní thajská polévka s krevetami a hlívou ústřičnou zahřála i ty nejochladlejší vztahy.


K. je člověk, který se o své kamarády vždycky postará / bylinková vepřová panenka se salátem a karamelizovanou cibulkou

Recept na tataráček z lososa od Kletyho: 

(původně  podle Zdeňka Pohlreicha, ale ten mě na večeři nezval, tak není třeba přehnaná skromnost)

pro 6 osob:

- 150 g plátků uzeného lososa
- 400 g filet z čerstvého lososa bez kůže (dejte pozor na to, aby   byl losos opravdu fresh)
- 30 ml extra panenského olivového oleje
- čerstvě vymačkanou šťávu z 2-3 menších limetek
- 1 menší hrst nasekaného čerstvého kopru + snítky na ozdobu
- 2 šalotky, nakrájené najemno
- 2 lžíce kaparů, nasekaných
- 1 lžíci hrubozrnné hořčice
- 2 lžíce dijonské hořčice
- sůl a čerstvě namletý černý pepř
- k servírování: plátky opečeného pečiva

Oba druhy ryby nasekejte na drobné kousky a dejte do mísy. Přidejte olivový olej, nasekanou šalotku, kapary, kopr, oba druhy hořčice, sůl a čerstvě namletý pepř. Promíchejte, zakryjte potravinářskou fólií a uložte minimálně na hodinu do lednice.

V toustovači, na grilu nebo v troubě opečte tenké plátky pečiva. Dle chuti použijte například francouzskou bagetu nebo celozrnný chléb.

Lososový tataráček vyndejte z lednice a chvíli před servírováním ho nechte odpočívat při pokojové teplotě.

Servírujte s plátky pečiva a snítkou kopru.

čtvrtek 23. ledna 2014

when you just dont know

Nemá vůbec cenu se tady rozplývat nad Vlkem z Wall street, pravděpodobně to teď dělá každej. Postačí bohatě, když to jednoduše shrnu -> Leo DiCaprio + Matthew McConaughey + Jean Doujardin + asi 5 vteřin Steva Buscemiho = aaaaah!

Nedávno jsem si koupila skvělý šaty. Bohužel, jejich nákup zahrnoval hodinu zkoušení v kabince, 1 x telefonát sestře, 10 minut rozjímání na sedačce v Topshopu a takovou podivnou mezifázi, kdy jsem odcházela z krámu s taškou, ve který byly zářivě zelený šaty a růžovej svetr(ovšemže jsem nic takovýho neplánovala!).
Nevadí. Nakonec totiž všechno dopadlo dobře.


šaty - Topshop, čelenka a nákrčník - Jana Mikešová

It doesn't make much sense to praise The Wolf of Wall Street as everyone probably does. Let's simply say -> Leo DiCaprio + Matthew McConaughey + Jean Dujardin + a few seconds of Steve Buscemi = aaah! (absolutely splendid)

Lately, I've purchased a very nice dress. Nevertheless, the process took about an hour in a fitting room,  1 call to my sister, 10 minutes meditating on Topshop sofa and a strange interlude, when I left the shop with a bag that contained bright green dress and a pink jumper (which of course wasn't on the plan!).
Anyway, everything is perfectly all rigt by now...

sobota 18. ledna 2014

breaking the rules


  • Zkouškový v plným proudu, ale vy cítíte, že byste místo učení raději trávili čas na výstavě Eliotta Erwitta? Jděte tam!
  • Máte nepopsatelnou potřebu koupit si a ihned sníst organickou tyčinku Lifebar brazil nuts energy bar, ačkoliv stojí stejně jako jeden oběd v menze? Snězte ji okamžitě!
  • Je nejvyšší čas začít se učit na zkoušku z žurnalistické tvorby I. a vy i tak trávíte čas vytvářením bezduchých příspěvků na vlastní blog? Buďte v klidu, čas učení určitě přijde.
  • Vzbudíte se v 7 ráno s velkou chutí nastudovat několik stránek zápisků ze sociologie/ekonomie/současného českého jazyka I.? Jestli se to vážně stane, rozhodně jděte do toho!

Nepotlačujte svoje pocity, ať jsou jakékoliv. Tedy, dokud se nejedná o porušování zákona. S tím totiž zásadně nesouhlasím!

Bonus: Tady je několik fotek z výstavy Eliotta Erwitta v Leica Gallery Prague (do 9.2., 40 korun, určitě navštivte)a Pasty Onera v Chemistry Gallery (konec 11.1., bohužel!).


Eliott Erwitt, Leica Gallery


Pasta Oner: Man on fire







Máte tipy na další zajímavé kulturní akce? Ráda se o nich dozvím.