středa 30. října 2013

Prague City Lovers

Politická situace v zemi je tristní, baráky tady chátrají, nikdo nechce postavit Kaplického knihovnu, ale i přesto mám Čechy potažmo Prahu pořád ráda. V poslední době se zapojuje do více a více sympatických akcí, filmových festivalů, alternativně-životních happeningů, otvírá dobré restaurace a kavárny.
Úplně čerstvě mě nadchl třeba Das Filmfest, konkrétně maximálně milý německý snímek Oh boy o klukovi, který tak nějak neví, co se životem, táta mu přestává posílat peníze na studium (asi protože už nestuduje) a v celým Berlíně nemůže narazit na levný kafe. Pravda - už jenom za tu němčinu ode mě Oh boy získává body, ale to nic nemění na tom, že je to film příjemný, originální, vtipný a dostatečně chytrý na to, aby nikomu nebylo líto strávit u něj sobotní večer. Navíc na diváka nevrhá žádnou existenciální tíhu, nenutí opouštět kino v slzách, depresi, ani chuti vypít po příchodu domů flašku jemné vodky. Trailer below:


Jako další skvělou akce, na kterou jsem se minulý týden dostala (nesporná výhoda toho být novinářem), bych rozhodně zmínila výstavu britských výtvarníků Jakea a Dinose Chapmanových s názvem The Blind Leading the Blind. Obecně nejsem úplně fanoušek Galerie Rudolfinum - neuznávám snahu za každou cenu šokovat, pokud to je na úkor umělecké hodnoty vystaveného. To naštěstí není případ bratrů Chapmanových, takže jejich probíhající výstavu určitě doporučuju navštívit. O zlo, sex, deformaci a skandální výtvory určitě nepřijdete, nicméně tvorba Chapman's bros je hodně svérázná. Nezapírají inspiraci Goyovou výtvarnou sérií Hrůzy války, ale tu si podle potřeby přetvářejí a doplňují. Ze špatných stránek tohohle světa si dělají legraci, posvátné domorodecké sošce nasazují hlavu Ronalda McDonalda, dětské omalovánky a pohádky zkrášlují příšerkami a pohozenými končetinami. Sex zaměňují za smrt a smrt za sex. A stejně vůbec nemáte pocit beznaděje, protože všechna jejich díla jsou podána jaksi hravě, s nadsázkou -  Chapmanovi nerespektují pravidla. Tvrdí, že se nesnaží šokovat a že žádné zlo se v jejich práci neskrývá.
No, o tom by se dalo asi polemizovat, ale posuďte sami. V Rudolfinu až do 5. ledna. (Pro studenty za 90 Kč)


Bedtime Tales for Sleepless Nights


sobota 19. října 2013

the imaginary self

Každý den nasazujeme masku takzvaného imaginary self, abychom se vtělili do rolí, ve kterých nás okolní svět touží vidět. Dlouhodobá autokamufláž se stává extrémně frustrující. Vlastní já ustupuje tomu "lepšímu" a z vnitřního světa zůstávají jen žalostné zbytky. Svět mě často tlačí někam, kam vůbec směřovat nechci, až někdy sama sebe nepoznávám a ptám se: "Kdo vlastně jsem?". Ale vždycky je tu něco, co mě dokáže vytrhnout z fiktivní reality a inspirovat v tom, být znovu sama sebou. Třeba krásnej podzimní den, spousta spadanýho listí a samozřejmě mrkev, jablka a salát, který už se nemůžou dočkat, až z nich něco uvařím.

 

jak se někde objeví farmářský trhy, jsem fakt marná

 Poslední dobou můj hrozně oblíbenej song, přitom na první poslech (v Rakousku!) jsem ho odsoudila jako největší slaďák. Jinak slibuju, že příští příspěvek už bude mnohem víc kůl a ne takhle šíleně sentimentální...

neděle 13. října 2013

fresh start-up

Nějak jsem nepředpokládala, že po tak svělým měsíci, kterej jsem strávla v Tyrolsku, bych ještě mohla zažít lepší čas. A už vůbec ne ve škole, to je jasný.
Loňskej rok byl plnej deprese, nejistých očekáván a nedůvěry ve vlastní schopnosti. Studium mě upřímně ani trochu nenaplňovalo, spíš mě dokonce - že to tak musím říct - zatěžovalo. Proto teď nedokážu pochopit, v jak přátelským prostředí jsem se ocitla. Moje nová škola, je totiž úplně jinej vesmír...
Plno zajímavejch lidí se stejnými zájmy. Když říkám plno, tak ovšem nemyslím 150 milionů spolužáků jako na VŠE. My se známe jménem. Dokonce profesoři nás znají jménem! Učíme se předměty zábavný a užitečný. Konečně můžu beztrestně číst noviny...Našla jsem svojí univerzitu zaslíbenou.
Možná jenom jediná věc mě v zájmu vlastní budoucnosti mírně znepokojuje. Totiž že veškerej čas od prvního dne školy trávím na rozličnejch socializačních akcích typu párty, koncert, hospoda, divadlo, etc... Je sice hezký, že člověk může svý nový spolužáky poznat i za privátnějších podmínek, než jenom v přednáškový aule, jenomže já mám pocit, že jsem svůj čerstvej univerzitní START-UP natolik přepálila, že už mi kromě všech hárdy párt nezbývá energie na nic jinýho. Takže se upřímně ptám: Budu mít letos vůbec příležitost studovat?

btw. Nový boty si teda zvládnu koupit vždycky. Tady:


Ze školy rovnou domů. Nebo na párty?






pátek 6. září 2013

Wie geht's im Österreich?



Jeje, ty čtyři dny tady v Rakousku uběhly tak zatraceně rychle, že jsem nestihla ani čtyřikrát mrknout! Kdo by řekl, že hraní s dvěma prckama ze školky, který navíc mluví úplně jiným jazykem než já, bude tak hodně v pohodě..? Naštěstí jsme si v momentě porozuměli. Mně stačí používat neustále fráze: „Wie sagt man DAS auf Deutsch?“ („Jak se to řekne německy?“) a „ Was heisst DAS?“  („Co to znamená?“) a zbytek už mi děti vysvětlí. Takhle jsem se naučila německý výrazy pro kakat, čurat, mlátit, komár, utřít zadek, houpačka nebo opravdu velký, velký hlad. A jak vypadá můj den? (fotky v pristim prispevku)

8:00 Budík. No neee, zrovna kdyz bych jeste spala. Deset minut si poležím, protože od příštího týdne budu už vstávat v 7. Rychle se osprchuju a běžím nahoru připravit na snídani. Magdalena mi pomáhá odnášet talíře na stůl, zatímco vyklízím myčku.

8:45 Snídáme tousty s máslem a s marmeládou a čaj. Nemam rada sladke snidane, krome vlastnorucne pripraveneho müsli, takze i kdyz jsem chtela byt bezproblemovy stravnik, asi to takhle nepujde. Zitra uvarim k snidani vajicka. Výhodou ale je, že děti jedí fakt hodně a pomalu, takže nejsem ten poslední, na koho se čeká. Navíc se nesmí vstávat od stolu, dokud všichni nedojí.

9:30-13:30 Ceka me uklid kuchyne.Wolfgang (otec) odchází do práce, je to ucitel na kytaru. Děti si hraji na domeček. Jdu hrát taky, protoze jsem zaslechla neco o tom, ze se blizi hrozny carodej nebo co...

13:30 Mahlzeit – dnesni menu: dýňová polívka (po třetí za čtyři dny J) a rizoto. Sice je všechno jídlo bio, ale i tak z něho mám zažívací potíže. Rakusani pouzivaji hrozne moc masla, z cehoz vubec radost nemam, ani kdyz je echt rakouske.

14:00 Uklidím a rychle pustim detem nejake detske pisnicky, abych mohla vyuzit cas na kontrolu mailu a facebooku. Treba se nekdo v CR beze me neobejde. Ale né, deti se perou – musime si radeji zahrat na schovavanou.

17:00 Jak může mít někdo pořád hlad? Jdeme si dat jogurt s domaci merunkovou marmeladou a k tomu ryzove chlebicky.

18:00 Judith přichází z práce, je unavená a jde si cist. Taky bych si neco cetla, ale ceka me dalsi kolo detskeho maratonu - prace s modelovaci homotou. Ja delam kulicky, Magdalena dort a Philip to vsechno dava do ledincky. Musim rict, ze me tyhle hry dost bavi!

19:00 Večeře. Philipovi lita jidlo vsude po stole. Do toho mu prekladam mu jak se cesky rekne rajce, okurka, svicka nebo mozzarela. Hrozne se tomu smeje, pry je to opravdu vtipne. Tomu nejak nerozumim.

20:00 Cisteni zubu a pohadka na dobrou noc. Auf Deutsch samozrejme. Moje ucitelka nemciny by ze me asi radost nemela.

20:30 Konecne mam volno! Nanestesti mi uz moc energie nezbylo, rozhodne ne na prochazku po okoli ani projizdku na kole. Snad to stihnu zitra...

středa 4. září 2013

Nejlepší pocit je když…

...na něco myslíte a třeba ani nevěříte, že by se to mohlo stát, prostě tím jenom zabíjíte čas a zpříjemňujete si ne až tak zábavnou činnost a úplně znenadání se vaše myšlenky promění ve skutečnost.
Zrovna včera jsem takhle seděla v práci, čas ubíhal zatraceně pomalu, byla zima a nikdo ke mně nechodil nakupovat. Celou dobu jsem vymýšlela scénáře, ve kterých se ve dveřích objeví Kristýna, moje bývalá kolegyně z kavárny hned za rohem, a velkoryse se mě zeptá, jestli bych si náhodou nedala něco k jídlu a že by mi jako pro to došla. Jenže nejsem v žádným sci-fi, říkám si dál, takže si hezky můžu doleštit křížovku a slupnout svých pět oříšků, které jsem si s sebou přinesla.
A kdo se v tom okamžiku neobjeví na prahu! Můžete hádat třikrát, ale já bych řekla, že jeden pokus bude stačit. Ten nejlepší člověk, kterého jsem mohla očekávat mi právě odchází pro výživnou tomatovou polívku s bazalkou a pro coco pudink. Nevím, co víc bych si tenhle večer ještě mohla přát, snad jenom jít s Týnou nakoupit několik kusů vysoce estetického spodního prádla a taky pár dárků pro moje budoucí kuřata do Rakouska. Pro tyhle maličkosti prostě stojí za to žít! <3

darky pro me rakouske deti (jedu delat na mesic au-pair)



 

sobota 10. srpna 2013

blue jasmine


Dnešní den byl jedním z těch mimořádných, jejichž atmosféru ještě nějakou dobu cítíte. Určitě jste takový den už zažili. Už ráno bylo, řekla bych, celkem kuriozní. Za celých dvacet let se mi přihodilo vážně jenom jednou, že bych zaspala. A co! Podruhý se to stalo zrovna dnes, když jsem se svojí kavárnicí Týnou měla od 11 domluvenou návštěvu kina. Probíhá totiž pražský filmové léto (promítání filmu za pohodových 40 korun v kinech Aero a Světozor).
Naneštěstí i na štěstí jsem včerejší večer trávila zase s jinýma kamarádkama kavárnicema a taky s Adamem, kterej se spíš specializuje na jinou práci než je roznášení kafe, mám pocit, že je to něco přes techniku. Tak abych dokončila myšlenku - byli jsme na povedený akci v kině Pilot ( nikdy předtím jsem o kině Pilot neslyšela), hrála tam pěkná rock'n'rollová muzika, promítala se Pomáda a tančilo se ostošest. Zřejmě mě to tak vyčerpalo, že když jsem ráno vyskočila z postele (nebo spíš přesnějc se vysoukala zpod peřiny), bylo mi jasný, že žádný kino od jedenácti rozhodně nestíhám. Naštěstí vždycky existuje plán B a pokud ne, tak by tedy existovat měl! Nakonec jsme s Kristýnou jenom vyměnily kino a čas a šli jsme do Bio OKA na novej film od Woodyho Allena Blue Jasmine (v český distribuci jako Jasmíniny slzy, ale co to je za název, proboha).
Předposlední Woodyho film jsem radši vynechala, protože jsem slyšela, že není z nejlepších, ale tenhle kousek se mu, myslím, dost povedl. Řekla bych, že je to trochu míň klasickej Woody, ale jeho rukopis je pořád dobře znát - bohatý konverzace, jazzová hudba a městský exteriéry (tentokrát New York a San Francisco).
A konečně si Allen vybral místo prvoplánových krásek Scarlett Johansson a Penelopy Cruz nějakou pořádnou herečku. Cate Blanchett je totiž fakt skvělá, aniž by měla prsa až do nebes a zmalovanej obličej. Vypsychovanou bohatou dámičku hraje na jedničku s hvězdičkou. Nominace na Oscara jí prej nemine a jestli ho dostane uvidíme příští rok v únoru.
My jsme si díky ní s Kikou užily roztomilý ráno a zítra už snad vážně vyjde ten Světozor za čtyřicet.











pátek 19. července 2013

F jako František


František je vlastně docela hezký jméno, možná se tak bude jmenovat můj třetí syn (první dva budou Viktor a Albert). Což je teda ode mě dost nelogický nápad, vzhledem k tomu, že ještě před měsícem jsem děti nesnášela... Ale písmenko F je krásné hlavně proto, že tvoří název mojí oblíbený země. Můžete hádat, která to je.
Francie je prostě moje země zaslíbená, i přesto, že Frantíci kouřej jak fabriky, tvářej se, jakože neuměj anglicky, jsou chladný a vykrmujou kačeny, aby si pak k večeři mohli dát tučňoučký foie gras. Mě to ale ani trochu nevadí! Spíš se divim, že už jsem tam dávno neemigrovala. Nejde dost dobře konkretizovat, co mě vlastně ke galskému kohoutovi táhne. Nejspíš to bude ta všudypřítomná elegance, noblesa a vznešenost, která je cítit na každým kroku. A kromě toho taky tohle:
  • hodinu a půl dlouhá pauza na oběd. To je čas, za kterej se asi tak zhruba stihnu pohodlně najíst. Ostatní spolustolovníci jsou většinou už hodně nervozní, zatímco já chroustám poslední listy salátu.
  • to, že všichni jakoby mimochodem vypadají úplně skvěle, zatímco se prochází po krásných prostranstvích, posedávají v kavárnách nebo na břehu řeky, popíjí víno a jedí sýry a křupavý bagety
  • to mě vede k dalšímu bodu - nesrovnatelně lepší úroveň gastronomie a vztah k ní!
  • umění, umění, umění - obrazy, sochy, baráky - uááá!
  • žádnej spěch, stres, ale požitkářství a smysl pro krásu - no a pro co jinýho taky žít, že ?